31. 7. 2012

M. Stiefvater - Váhání (#2)

Kniha: Váhání (Maggie Stiefvater)
Originální název: Linger
Série: Vlci z Mercy Falls (#2) | The Wolves of Mercy Falls (#2)
Nakladatelství: Argo
Vydání: 2011 | hardback | 324 stran


Anotace: Vlkodlaci z Mercy Falls se vracejí. Teď, když se Grace a Sam našli, musí bojovat, aby mohli zůstat spolu. Pro Sama to znamená zúčtovat s minulostí, pro Grace vyhlížet budoucnost, která je čím dál nejistější. Do jejich příběhu však nečekaně zasáhne nový vlk jménem Cole, který bojuje se svými vnitřními démony a už navždy chce zůstat ve vlčí kůži. Sam si naopak stále nemůže zvyknout na svou lidskou podobu. Tolik se bojí, aby nepřišel o své nové štěstí s Grace. Jenomže netuší, že v Grace, uvnitř jejího těla, roste hrozba, která je může o jejich štěstí připravit... Bude láska dost silná na to, aby se poprala s osudem? Můžeme se vyhnout tomu, kým jsme?

Sam a Grace můžou být konečně spolu. Je tu jen pár nepatrných překážek. Třeba nový vlk, Cole, který za sebou nemá nejhezčí minulost, nebo to, že Grace začíná trpět na podivné nevolnosti a migrény a Sam z ní začíná cítit vlka. A Graceini rodiče, kteří se o svoji dceru konečně začali zajímat. Hlavně Cole a jeho kamarád z minulosti se Samovi nijak extra nezamlouvají. Zamilovaný pár si ale myslí, že všechny problémy nějak překoná. A pak jde najednou Grace o život...


Mávla jsem rukou, jako že mi to bylo předem jasné. "Až natočíš album, jak se bude jmenovat?"
"Nijak."
"To nesnáším."

Omlouvám se za to, že jsem při popisování děje byla tak jízlivá a vzala jsem to tak stručně, ale mně se tahle série zamlouvá čímdál míň. A s trochou odstupu se ve druhém díle vlastně skoro nic nestalo. Ale i přesto by to, co právě píšu, měla být recenze, takže to rozeberu trochu do hloubky.

Váhání se zaobírá Grace a Samem, což není nic překvapivého, když je to tak trochu ústřední páreček. Zároveň tu ale dostává prostor také Isabel s Colem, což jsem docela uvítala. Zároveň mi přijde, že co se druhého dílu týče, moc dopředu jsme se v ději neposunuli, až na Colea a závěr. Vzhledem ke třista stránkovému textu to jaksi není nic moc. Přišlo mi takové... váhavé, jako by dělalo vážně čest svému názvu. První polovinu knihy se toho moc nedělo, a když se konečně začalo něco trochu dít, byla jsem moc znuděná na to, abych to vzala na vědomí.

Co se týče stylu Maggie Stiefvater, ten mi prostě nesedl, což byl docela problém, protože jsem se do čtení musela nutit (a jakmile řeknu toto, tak knize víc než tři hvězdičky nedám). Spojte si to s hlavními postavami, které mě docela iritovaly. Grace se tvářila dospěle, ale uvnitř byla strašně dětská a Sam byl příšerný snílek, co si pořád něco vyčítal. Jejich povahami se Maggie přesně trefila do těch, které v knížkách většinou nemůžu vystát. Taky jsem dvakrát moc neocenila, že hlavním tématem této knihy je jejich hrozně idylický vztah. Nevadí mi vztahy v knihách, mám je vlastně docela ráda (pokud to nejsou milostné trojúhelníky), ale ten mezi Grace a Samem mě nebavil. Chvílemi mi hrozilo, že z toho jejich sladkého vztahu dostanu cukrovku.

Naopak Isabel a Cole byli poněkud netradiční a proto skvělý pár a jejich povahy, zážitky, chování... knihu perfektně oživovalo a vlastně oni dva ji táhli. Našly se chvíle, kdy mi lezli na nervy oba, ale ve většině případů mi jejích vztah pomáhal nezbláznit se z Grace a Sama. Vtipnější momenty v knize také byly, a docela často mě i donutily zvednout koutky, ale děsivou většinu příběhu jsem se nudila. Definitivně jsem si tak potvrdila, že tato série se asi nezařadí mezi moje oblíbené (a předpokládám, že budu zase jedna z mála blogerů, kterým se něco tak milýho a slaďoučkýho nelíbilo... stejně jako u Křídel). Každopádně, co stále oceňuji je vážně originální nápad, i když třeba u této knihy jsem konec očekávala skoro od začátku. Co už.


Ještě se vyjádřím k obálce a spol. Obálka se mi pořád líbí, má takovou hezkou symboliku, stejně jako ty výplňové strany. Co se mi ale vůbec nelíbí a na co mě holky upozornily u recenze na Mrazení (mě to taky napadlo, ale říkala jsem si, že je to blbost) je, že veškerý text v knize je natisknut zeleně! U Mrazení se ta modrá docela dala, byla i sympatická a tady se to s trochou štěstí dalo považovat za černou, ale... i tak. Proto o překladu pomlčím, kvůli té barvě stránky si ho vůbec nejsem schopná vybavit. Možná to byl účel.
(A Splynutí je červeně... bože můj, vypadnou mi oči.)


Závěrem? Tohle prostě není my cup of tea. Sérii bych doporučila spíš lidem, co mají v oblibě přeslazené vztahy nebo se jim líbila Křídla. Kniha mě zklamala hlavně nedostatkem akce a až moc romantickým hlavním párem. Právě ten nedostatek akce nebo romantika může být pro někoho plus. Já jí ale bohužel dávám jen...


2 hvězdičky, víc si u mě Maggie nevybojovala.

 Obálka, anotace: bux.cz | obrázky: goodreads, google | citace: str. 207

6 komentárov:

  1. Nějaká ta přeslazenost se občas hodí, ale zas že bych to musela mít celou knížku, to ne. XD Tak jo, dík za info, myslím, že tohle nebude nic pro mě...

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Přesně! :D
      Za málo... jako, můžeš si to třeba zkusit stáhnout a vyzkoušet, jak by ti to sedlo, nechci svůj názor nikomu nutit, ale... chápeš. :D

      Odstrániť
  2. Teda, k obalu:
    Na tom českém vážně až TAK potentoncovali ten nápis? Možná je chyba v Al, ale prostě ji děsně iritují ty dvě šmouhy nad 'á'čkami. Chápu, že nechtěli nabourat tu orig. verzi, ale tohle... brrr.
    Doslova mi to vrazilo facku, jak jsem se na to podívala.
    Víc mi vyhovuje HU verze, kde nechali AJ název a pod to menším, šedým napsali přeložený název. Bylo to fajn chutňoučké. :'D
    A zelené/červené písmo zní doslova insine. Bohudík, já ho měla černé. o.o

    Ale jinak, k samotné knížce bych jen dodala, že pokud si někdy přečtu druhý díl, tak kvůli Isabele.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Áno, až tak. Jé, tak to je super!^^ Máte normální nakladatelství? :D
      To modrý u Shiver bylo skvělé, také oživení, ale tady mi to lezlo na nervy. A z červenýho se zcvoknu. :D

      To chápu. A Cole je tam taky docela fajn, to není chuďátko ušlápnutý jako Sam.^^

      Odstrániť
    2. Teda, asi já jsem divná (ano jsem :DD), ale docela mi to bije do očí >_>
      No, normální... vždy se mi zdá, že se parádně pomazlí s obálkou.
      Červenou miluju, ale je lepší v menším mnoštvím. Řekla bych, že by stačilo, kdyby prostě ní výraznili kapotoli, ne to celé polili rudou. :'D

      Aspoň někdo! :D

      Odstrániť
    3. Můžu se pod tvůj názor podepsat? :D

      *Představ si nějaký umělecký písmo*:
      Annie. :D

      Odstrániť