3. 7. 2012

Markus Zusak - Zlodějka knih

Právě jsem asi kdesi v Itálii na pláži. Článek je naplánovaný, na komentáře odpovím po návratu. Annie. :)

Autor: Markus Zusak
Název: Zlodějka knih
Originální název: The Book Thief
Série: -
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2009

Anotace: Dlouho očekávané české vydání mezinárodního bestselleru. Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Vyšla poprvé v roce 2006, letos její prodej dosáhl 1 000 000 výtisků po celém světě. Čtenáři oceňují Zusakovo vypravěčské umění, originální volbu vypravěče, poetický jazyk, zejména se však vyzvedává téma knihy. Druhou světovou válku a holokaust se Zusakovi podařilo originálně a působivě zprostředkovat i těm, kteří tu dobu znají už jen z literatury, filmů či z vyprávění. Líčí ji jednak pohledem vševědoucí a všudypřítomné smrti, jednak slovy dítěte, navíc dítěte žijícího v Německu, v poražené zemi. Zaměřuje se ale spíš na všední život v zázemí, do kterého válka jen pomalu a plíživě proniká. Podle Zusakových vlastních slov ho k napsání knihy inspirovalo vyprávění jeho matky, která prožila válku v Mnichově a zažila bombardování města, a byla i svědkem scény, která získala důležité místo ve Zlodějce knih: městem prošel průvod Židů pochodujících do koncentračního tábora; jakýsi muž prý jednomu z nich podal kousek chleba a dostal za to pár ran důtkami od vojáka z eskorty. Kolem této scény, spojující laskavost a krutost, dvě krajní polohy lidské povahy, pak vyrostl obsáhlý příběh, který dokáže podmanit.

O téhle knize jsem toho docela dost slyšela. Myslela jsem si, že je to dost na to, abych si dokázala udělat vlastní obrázek, ale omyl. Ani poslouchat o ní 24 hodin denně by zřejmě nestačilo na to, abyste tuhle knížku pochopili. Procítili. Prožili.


Liesel Memingerová se jako malý 'sirotek' dostává k německé rodině - Rose a Hansovi Hubermannovým. Oba mají sice zvláštní způsob projevování lásky, Liesel si však na život u nich zvykne, najde si kamarády a zanedlouho se zdá, jako by do Himmelstraße odjakživa patřila. Hitlerova moc a válka se postupně rozmáhá; Liesel chodí do Hitlerjugend, heilhitleruje jak o život a jejich ulicí vodí Židy do koncentráků. Najde si poněkud zvláštní zálibu (nebo závislost): krást knížky. Od té doby, co ji Hans naučil číst, je čtením jak posedlá. Později už se při slově 'kniha' téměř nedokáže ovládat a krade knihy i starostově ženě. Proto jí její kamarád Rudy začne říkat Zlodějka knih. Do jejich zdánlivě bezstarostného života (ano, potravinové lístky a bombardování, ale... co je to za války proti třeba takovým Židům?) zasáhne jeden Hansův dávný slib a mladík s poslední nadějí na záchranu...

Můžu říct, že něco tak nádherného a emotivního jsem ještě nečetla. Kniha vyprávěná Smrtí... toho jsem se bála, navíc za druhé světové, ale je to víc než krásně napsané. Nenajdete zde moc vtipu, jiskrných momentů ani suchá historická fakta. Prostě nádherný příběh, který plyne tak, jak si Smrt vzpomíná. Zážitky a Liesel se míchají s barvami. Zlodějka knih a rudé nebe. Příznám se, že posledních asi třicet stránek jsem probrečela. Sem tam byl moment, kdy mi slzička ukápla, ale ke konci knihy jsem bulela jak želva.

Neznám moc knih, které by s lidmi udělaly něco takového. Které by dokázaly tak zamávat s lidskou psychikou a vzbudit tolik emocí (nebo je to jen můj vztah k válce? Koneckonců, když jsem koukala na Lidice...). Ale ačkoli téma není nejlehčí a děj knihy se neodvíjí ve veselém duchu (samozřejmě, občas jsem se třeba ze začátku pousmála, ale potom smích ustoupil napětí, vzteku a smutku), Zlodějka knih se čte prakticky sama. Je to kniha, u které se musíte nutit, abyste se od ní odtrhli. Ne, pardon, to není kniha - to je mistrovské dílo. Včetně překladu a obálek.

A Liesel... Liesel je prostě taková postavička v nicotě. Ani moc kladná, ani moc záporná. Nevypočitatelná, zvláštní. Saumensch. Knihomolka. A je neuvěřitelně snadné si ji zamilovat. Jak si ji jednou pustíte k tělu, budete s ní prožívat každou myšlenku, každý pocit... ovládne vás. V této knize se nemožné stává možným a vy najednou zjišťujete, že i Smrt se dá zbožňovat. Že i ke Smrti se dá vzhlížet. Protože přesně tohle po 200 stránkách uděláte.

5 hvězdiček a pár slz jako bonus...

Jo, Liesel mě naprosto dostala. Tak moc, že i teď, při psaní této recenze, mám... mírně na krajíčku. To bude možná tím obrázkem vpravo. Živě si vybavuju tu scénu. Rudy lovící knihu, kterou jeden... idiot hodil do řeky. "Co takhle pusu, Saumensch?" Bože. Dala bych si ještě tak tři re-readingy. Proč jen to musí být tak dokonalý? :'(

Anotace a obrázky: bux.cz, google.com

8 komentárov:

  1. "Co takhle pusu, Saumensch" .. bože, já si ji musím dát znova......

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Jo. Věřím. A já si ji musím koupit, abych ji mohla číst do zblbnutí, protože... protože... :'( ...

      Odstrániť
  2. Už som pomaly aj na Saumensch zabudla, musím si zjavne prečítať znovu :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Přečti. Asi víš, že za to vážně stojí... :)

      Odstrániť
  3. Och, tak touhle recenzí jsi mě naprosto přesvědčila, tuhle knihu musím mít v knihovničce! A nápad příběhu vyprávěného Smrtí je moc moc zajímavý (vlastně jeden takový píšu :D).A ta obálka! No jsem hodně zvědavá :)
    Jinak nejsi sama, kdo brečí u filmů s tematikou Druhé světové, já byla na Lidicích v kině a vzpamatovávala se z nich týden. A Schindlerův seznam jsme probrečela celý :(

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Super, to mě těší, protože tahle knížka si to zaslouží. :))
      Jéé, ty píšeš? Nechceš se pochlubit? :)
      No, říkám, že jsme jako dvojčata. Já nemám nic proti tématu, třeba jako látka v dějepise mě to bavilo naprosto nejvíc. Ale prostě... ty příběhy lidí, to nedávám. :(

      Odstrániť
  4. dokonalé, výstižné a ztrhující ... :)

    OdpovedaťOdstrániť