5. 8. 2012

Školy v knihách, zpěvníky a výchovy, alias (ne)tematický článek.

Půlka prázdnin za námi a já tak trochu přemýšlela. Kupodivu mě to nezabilo. :) Jen jsem došla k závěru, že bych mohla napsat tématický článek n. 2. Nehodlám řešit jen školu, ale docela by mě zajímalo... no, zajímalo by mě víc věcí. Dneska to bude vícetématické.^^

To, nad čím jsem přemýšlela bylo... nejoblíbenější školní předměty u spisovatelů. Všímáte si toho, jak často se hrdinové potkají na hodině biologie, kolikrát píše slečna úkol z matematiky nebo nadává na hodinu tělocviku? Výjimečně se učí angličtina (případně japonština^^), chemie-laboratoře nebo umění. A nic jiného se jako neučí? Přijde mi to jako docela zajímavý fakt (jen kvůli odstavci nebudu psát článek, žeano).

Nejklišoidnější příklad? Edward a Bella. Hrdinka stěžující si na tělocvik? Paranormálové dvě, Evie. Kniha částečně z prostředí vysoké školy a koleje? Prokletý dům. Internátní škola? Série Fallen. Potom... hm, kniha, kde zápletka začíná ve škole? Erebos. Zasněžený školní dvůr? Andělé noci. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, protože teď beru jen recenze zveřejněné zde. Škola pro upíry? Škola noci. A pozor, inovace - řeší se fyzika?! Ghostgirl! A outsideři ve škole, to už je skupina sama pro sebe. Prostě - škola hýbe knihami. Je to smutné, ale je to tak. Co tu máme dál? Sama a Grace, kdy Grace tráví spoustu času ve škole, ale já si o ní nepamatuju ani slovo. Avalonskou Akademii z Křídel. A samozřejmě - škola kouzel, Bradavice! Jediná z nich, kam bych možná chodit i chtěla.

A druhá věc... právě ty hodiny "výchov." Doba her na prvním stupni ZŠ nebo spaní na druhém. Konkrétně hlavně výchova hudební, protože ve výtvarné výchově spánek nese jistá rizika, jako třeba barvy a v tělocviku jsem usnout ještě nezkoušela. A tentokrát se bavíme o reálném světě.

Co se týče mojí docházky na prvním stupni základní školy, moc si toho nepamatuju. Vím jen, že jsme vždycky část hodiny něco hráli nebo tak a potom zpívali. Z učebnic... dětských, barevných. Co se týče výběru písniček v nich, nedokázala bych už jmenovat ani jednu. Zatímco na druhém stupni, respektive prvním stupni gymplu... no, nejdřív jsme zpívali ze zpěvníků, klasických - Já, písnička a k tomu probírali. Potom jen zpívali. A další dva roky jsme probírali a zpívali. Písničky "with lyrics" z YouTube. Když se teď vytáhnou zpěvníky, tak všichni teatrálně vzdychaj. Učebnice, co jsme dostali na začátku roku, jsme nepoužili snad ani jednou ke zpěvu, jen semtam jsme se učili. A byly z roku raz dva. Kvalitka.

Co jsem dělala já? It's simply. Četla si, nenápadně. Tedy spíš snažila jsem se (protože učitelé mají oči všude). A trpěla při některých písničkách. Nevýhody mého stylu, no. (Čtení si při hodinách. Kdo to znáte?)
Každopádně. Mimo to jsem hudebně činný člověk. Zpívám sice pouze v sebeobraně, ale už pěkně dlouho po odpoledních třískám do kláves. A věřte, že jsem tam toho natřískala hodně. Od stupnic přes Já, písnička songy až po klavírní skladby. Jo, a taky písničky Nightwish, Tarji, z filmových soundtracků... to, k čemu se dají najít noty.

Víte, co se tříská zdaleka nejlíp? Lidovky. Jednoduchý, většinou nebývají moc vysoko a já si k tomu můžu i zařvat (a sousedi zatím žijí! Super, co?) Ale jde hlavně o tu jednoduchost. Když jsem ztratila nervy nad nějakou skladbou (nebo nad Carmen, Sleeping sun, kde si furt nejsem schopná zapamatovat ty dvojhlasy nebo nad příšerně těžkou Corpse Bride, arrgh), otevřela jsem zpěvník a mlátila tohle. Ale jakkoli nepíšu do knížek, brzo mě začaly rozčilovat chyby tam. Sice nemám nějak extra vyvinutej sluch, ale textovou chybu poznám, a že ta nota tam prostě nezní... to poznám taky. Navíc se mi ty písničky rychle ohrály.

A rozsekla to maminka (která samozřejmě ví všechno, ahoj mami :). Vyhmátla zpěvníky od Fragmentu. Tomu, že mi písničky po dvěstosmdesátým přehrání polezou na nervy tím sice nezabránila (tomu snad zabránit nejde), ale vyřešila tím pár věcí, co mě vždycky štvaly: obálku. Když už něco mám, tak ať se na to alespoň dá koukat. Obálky Fragmentu jsou sympatické nejen jednotným designem, v pěkných barvách (i černá!) a vždy je na coveru kresba autora (ano, čtete správně, je to podle autora, ne náhodně zmixované písničky). Zezadu potom stručný životopis.

Co dál? Největší hity a nejznámější písně - zaručeně, rozhodně skvěle vybrané. Konečně zpěvník bez chyb, ať už v notách nebo v textu - ne vážně, žádnou jsem nenašla. Ani překlepy tam nebyly, což obvzlášť oceňuju. Nerada čmárám do knížek, ale většinou to prostě opravit musím, nedá mi tp. Navíc má bílé stránky (konečně! Nažloutlý papír u Písniček mi lezl na nervy) a drží při sobě! Nevěřili byste, co pár koncertů a hodin kláves udělá se zpěvníkem. Stydím se za to, ale je to tak. Zpěvníky z Fragmentovské řady mám celkem tři a jsem s nimi stoprocentně spokojená. Jediná škoda je, že se zaměřují jen na české písničkáře (i když, třeba Jarek Nohavica tam taky není, přitom bych jeho zpěvník jen uvítala...)

Které tři že to vlastním? Zpěvník Karla Kryla, což byl společně s Nohavicou geniální člověk. Z jeho písniček mě vždycky zamrazí, ale zase se nádherně poslouchají, mám je hrozně ráda. A zní dobře i s mým příšerným mezzosopránem (možná už trochu přecházejícím do altu, vyzpívám toho hrozně málo... ale nevermind). Sice jsem stylově úplně jinde, ale... pokud si mám poslechnout tvorbu nějakého písničkáře, jsou to právě tihle dva. Potom Zpěvník Jana Nedvěda, který mi mamka koupila kvůli mému milovanému Podvodu - správně depkařská písnička. Je tam ale víc skvělých písní, samozřejmě. Některým jsem přišla na chuť právě díky této knize. A potom duo Uhlíř-Svěrák. O tomhle zpěvníku ani nevím, jak se mi tu objevil, ale prostě jsem ho najednou měla - což neznamená, že by se mi nelíbil. Ještě bych dodala, že barvy vybrané na obálku mi přijdou svým způsobem výstižné a od Fragmentu bylo jejich vydání dost dobrý tah.

Fragment se zaměřuje nejen na 'klasické' knížky, ale i na zpěvníky, učebnice - což mi přijde fajn, protože jak už jsem podotkla v recenzi na HG, oni si s každou knihou vyhrají. Obálky bývají skvělé, překlad čtivý a bez chyb (ano, zdůrazním to ještě jednou, ale po Bance těl si vážně neskutečně cením každého nakladatelství, co dokáže knihu zkontrolovat, než ji pustí do prodeje) - tudíž když na knize vidíte bílý nápis 'Fragment', už to je zárukou kvality. Pokud bych u nějaké učebnice necítila potřebu ověřovat si, jestli jsou informace v ní vážně správně, sáhnu po Fragmentu (už nějakou dobu mě zde totiž láká Italština pro samouky. Vypadá hezky, že? Já vím.^^).

Víte, co mě zabíjí? Když si chci něco zahrát a nikde to není. Většinu písniček od Nightwish jsem hledala neskutečně dlouho a Tarja byla do jisté doby nesehnatelná. Protože já osobně nemůžu hrát jen podle sluchu, to zvládnu pár not. Bohužel. Takže pak procházím google a seznam, ptám se všude možně i nemožně, pomalu mi vstávají vlasy na hlavě beznadějí a užírá mě pocit, že já bych to zahrát dokázala, jen nemůžu. Poučení? Nehrajte na hudební nástroje. A nesnažte se mít hudební sluch, je to totiž v jistým směru prokletí.

Ke konci tohoto článku bych ještě zmínila jednu věc, co mi leží na srdci. Dneska přišlo Neliss hrozně vtipné, že mám Souhrn chemického názvosloví mezi knihami. Jenže. Tahle kniha docela pamatuje, měla ji ve škole tuším moje máma... a zrovna tahle kniha mi pomohla konečně pochopit anorganickou chemii. Věc, kterou učebnice z naší školy nedokázaly. Stejně tak tabulky po mámě, které v sobě měly mnohem víc informací, než ty, co jsme používali na prvním stupni gymnázia. Nejdou ty dnešní učebnice pomaličku do háje...?

Pff. Na závěr? Děkuju každému, kdo tenhle možná až moc přetematizovaný článek dočetl až sem, a byla bych ráda, kdybyste se vyjádřili... k jakékoli části. :)

11 komentárov:

  1. Knihy sú o teenageroch & teenageri strávia veľkú časť života v škole, preto asi škola 'hýbe knihami'.:) Ale šla by využiť aj zaujímavejšie a menej klišoidne, to je fakt.
    No, na hodinách si nečítam, ja len niekedy cez prestávky, prípadne, keď máme voľno.=)
    Spevníky sa ma netýkajú, hudobný sluch nemám vôbec žiadny.:D A preto som rada, že som sa zbavila hudobnej.xD
    K učebniciam - totálne idú do hája. My máme v SR takú úžasnú reformu, dostávali sme komplet nové knihy... a sú stokrát horšie ako tie staré.
    To je asi všetko, čo mi teraz napadne, článok bol holt poriadne dlhý.:) A zaujímavý.^^ Thumbs up.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. To jsi pěkně vystihla...^^
      No, já jsem věčný rebel, takže v hodinách čtu/píšu povídky/čmárám weird obrázky. :D
      Já zase docela jo, proto je občas docela očistec prolézat youtube (ať už kvůli tomu, že to chceš zahrát sama, nebo proto, že je to sakra falešně :D). Zas nemám ráda výtvarku ve škole, nevím proč, protože jinak čmárám ráda.
      Jej... to mě mrzí :// My máme, pokud vím, stejný učebnice, co měli i ti čtyři roky nad náma (dál to nesleduju), ale i tak se mi nelíbí. Ale prý příští rok bude naše škola úplně měnit učebnice, tak uvidíme...
      Děkuju.^^

      Odstrániť
  2. Zajímavý článek, i když se mi zdá že trochu nepobírám pointu. Nevadí.
    Co se týče školy v knihách, na škole se toho moc originálního vymyslet nedá, takže pokud se jí chceš zbavit, doporučuju jedině prostřídat občas YA s jakýmkoliv jiným žánrem.
    Ve škole jsem taky četla. O hodinách češtiny, po testech, kdy jsme nesměli odejít ze třídy, o přestávkách (celou střední jsem seděla ve druhé lavici přímo před učitelem - tam si učitelé buď nevšimli, nebo jim to nevadilo).
    Jinak co se týče zpěvníků, takový problém jsem nikdy řešit nemusela. Za 1) hraju na flétnu, takže jsem slova většinou nekontrolovala a za 2) sháněním písniček jsem se nikdy nemusela zatěžovat, protože jsem chodívala do lidušky, kde mi učitelka noty dávala na každé hodině a před letníma prázdninama jsem si směla vždy projít všechny co měla ve třídě a vybrat si co bych si chtěla přehrávat. Teď už hraju jen párkrát do roka, když mě přepadne chuť, ale pořád využívám staré noty z lidušky :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Víš, že to ani já? :D Prostě pár témat, co mi utkvěly v hlavě, ale na samostatný článek bych je nedokázala dostatečně rozepsat...
      Střídám, nebo se aspoň snažím. Ona klidně jde i YA, ale kde je o škole možná zmínka, a děj v jiném prostředí. Škola je hlavně strašně ohraná.
      Čeština, po písemkách, přestávky, volný hodiny, občas občanka... Přesně!
      Flétna? Wow, máš můj obdiv, to mi nikdy nešlo. Já sice taky dostala noty, ale touha zahrát si něco jinýho nebo slyšet to a to ve vlastní verzi je silnější. A občas jsem si taky měla přinést noty sama...

      Odstrániť
  3. Tak tomu teda říkám vícetematickej článek... XD Hele, v knížkách, co čtu já, se škola skoro nevyskytuje. Začni číst věci, co čtu já, a jsi v naprostý pohodičce. XD No, ale zas, jak už tady padlo, chápu, proč toho je tolik se školou. Přece jen je spousta těch knížek zaměřená na puberťáky, hrdinové jsou puberťáci, tak prostě musí chodit do školy. A co by někoho potkávali normálně v kavárně, škola je přece nejlepší. Tak, a teď ruce nahoru někdo, kdo fakt potkal nějakou svoji lásku ve škole... XD

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. No a CO! :D
      Jasně. Zase odkazuješ na Nightrunners? :D
      Ano, puberťáci vůbec neví, co je město a kudy se tam jde, znají jen školu, žeano :D

      Odstrániť
  4. Zato ja si pamätám pesničku z prvého stupňa! Volalo sa to "Keby mala rozum stonožka". A bolo to strašne chytlavé.
    => Nepostrádateľný príspevok do diskusie by Thar. Môžete mi zatlieskať :D

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Jéééé! :D
      *Tleská*
      Zase jsi nejoriginálnější! :D

      Odstrániť
  5. Jo, to tedy budeš muset. :D

    OdpovedaťOdstrániť
  6. Na strednej som si na hodinách čítala zásadne vždy, spolužiačka to aj zakomponovala do básničky, že si čítam na matike :D *tvári sa, že si nostalgicky utiera slzičku ale ináč sa neskutočne raduje, že SŠ už má za sebou*

    OdpovedaťOdstrániť