13. 11. 2012

E. Ivey - Dcera sněhu

Kniha: Dcera sněhu (Eowyn Ivey)
Originální název: The Snow Child
Série: -  | -
Nakladatelství: Fortuna Libri, překlad J. Middleton
Vydání: 2012 | hardback | 392 stran

Anotace: Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají.
Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací.  Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech  Jack a Mabel několikrát  z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě…
V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti.
Anotace, obálka - Fortuna Libri
Zdá se, že Mabel dostává od osudu jednu ránu za druhou. Když už to nedokáže snášet, rozhodne se přestěhovat se s manželem do aljašské téměř-pustiny a začít nový život plný práce a zapomnění. Jenže to nepřichází a Mabel touží po dítěti stále více a více. Když už je touha nesnesitelná, napadne sníh - a Mabel si v zápalu radosti, kterou nakazí i Jacka, postaví sněhuláka. Či spíše sněhovou dívku. Ráno je ale ze sněhuláka jen hromádka sněhu a kolem srubu se potuluje drobná dívenka. Přelud, nebo jejich sněhová dcerka vážně ožila? A může být vůbec skutečná, když ji ještě nikdo (krom Jacka s Mabel) neviděl?

"Nic jiného jsem neočekávala. Ubohá žena, která tu celé dny sama pečuje o potlučeného manžela. Ať jsou sebesilnější, když je něco bolí, chovají se jako děti. Nemají za sebou žádný porod, který by je utužil, říkám já."
-str. 181

Tak tento příběh mě naprosto dostal. Nádherný, procítěný a čtivý. Kniha, která mě několikrát rozplakala a která by si určitě zasloužila mnohem více pozornosti. To je Dcera sněhu...
(zdroj)

prvních dvacet stránek bylo emočním zátahem, pocity z toho, co se na stránkách odehrávalo, přímo čišely. Poté se začal rozvíjet děj v normálnější rovině - někdy veselé, jindy melancholické, ale takový už je život - a já s údivem zjistila, že si mě kniha naprosto získala už po tak krátké době (cca 80 stránek). Autorčin styl i překlad mi byl sympatický, s dějovým vývojem jsem byla spokojená a ačkoli Aljaška mě nikdy nijak nedostala, během čtení jsem zcela vážně uvažovala, že se tam přestěhuju. Svoje nejspíš udělal i fakt, že znám i pohádku, ze které autorka čerpala inspiraci.

Samotný styl, jakým je kniha psaná, je... zvláštní (v pozitivním slova smyslu). Na jednu stranu dost hustý text (nemyslím formátem, ale že je stránka poměrně zaplněná), na stranu druhou obsáhne hodně děje bez zbytečných opisů a nechybí spousta rozhovorů. Dalším plusem je to, jak příběh dokáže vtáhnout: Četla jsem sice o naprosto cizím prostředí a odlišné době, ale najednou mi to všechno bylo naprosto blízké - až tak si mě kniha získala.

Jev, který stojí za zmínku: čím víc jsem se blížila ke konci, tím rychleji jsem hltala stránky a přála si, aby jich přibylo dalších 400. Tudíž, pokud se někdo děsíte délky, tak vás můžu ujistit, že příběh vás tak chytne, že jej přečtete vážně rychle. :)

Jak už jsem zmínila, knížka mě vážně bavila. Už z názvu a anotace jsem tušila, že má jisté podklady: těmi je ruská pohádka, Sněguročka, kterou jsem měla (ještě jako malá) ráda, i když mě trochu děsil ten konec. A právě toho, jak kniha skončí, jsem se bála i v Dceři sněhu. Ve chvíli, kdy to vypadalo, že všechno bude idylické, se autorce podařilo přidat takový zvrat, že jsem si jen kousala nehty a bála se, jak to celé dopadne...

(zdroj)
A s tím souvisí i to, v čem má tato kniha prvenství: Takovou emocionální ždímačku jsem ještě nezažila. Byly knihy, kde jsem proplakala posledních padesát stránek, ale Dceru sněhu jsem oplakala už na začátku. Sem tam jsem se také neudržela někde v polovině, protože všechna ta beznaděj, kterou cítili Mabel a Jack z oněch pasáží úplně čišela; a nakonec posledních asi 70 stran, které byly tak napjaté, že mi slzy tekly už ze strachu a preventivně, kdyby to skončilo špatně. 
Postav se zde nevyskytuje moc, ale o to víc si čtenář užije těch, které tu jsou (a nemluvím o tom, že je zde příležitost je lépe poznat a porozumět jim, což těm, kdo čtou pozorně, ještě zvýší citovost příběhu). Mabel jsem naprosto chápala a bylo mi jí neskutečně líto - mě potkat takový osud, nevím, jak bych se s tím vypořádala. Jack, její manžel, to neměl lehké a dojímala mě jeho obětavost. Celkově jsem si je oba oblíbila. Faina, lesní dívka nebo, chcete-li, dcera sněhu, byla geniální postava. Pokaždé, když do příběhu vstoupila, úplně (mimochodem přirozeně a elegantně) jej obrátila naruby.

(zdroj)
A Esther a její rodina... no, ti svojí bezprostředností a ochotou vlili do života Mabel a Jacka novou jiskru a já se těšila na pasáže s nimi. Byla to jedna z nejpozitivnějších míst v celé knize a nad přístupem k životu, který Esther měla, jsem se několikrát uvolněně usmála a záviděla jí. Co tím chci říct? I přes emocionální vypjatost nás autorka nechává vydechnout a nabrat síly v humornějších (a občas i romantických) pasážích, za což jí dávám velké plus. Nevím, jak bych vydržela číst knihu, u které by mi neustále tekly slzy. 

Obálka... no, na první pohled mi připadala trochu dětská, ale líbí se mi moc. Když jsem si plně uvědomila souvislost s pohádkou a začal se vyjasňovat příběh, bylo mi jasné, že lepší volba obálky pro tuto knihu neexistuje. Nádherná, hravá a zároveň poutavá. I vnitřní design knihy je vážně hezký, při vynechaných řádcích mezi úseky příběhu jsou sněhové vločky (nad nimiž jsem se hrozně rozplývala) a tři hlavní 'části' knihy jsou odděleny obrázky a citáty z pohádek. Překlad - čtivý, hrající si se slovy, mírně pohádkový a ve větší míře emočně vypjatý (styl) a bez chyb - zde nemám co vytknout. Zarazila mě jedna věc, tedy chybějící uvozovky u rozhovorů s Fainou, ale není to chybou překladu. A po přečtení příběhu si myslím, že chápu, proč zde chyběly...

"Jacku, vím, že to bylo hrozně dávno. Panebože, je to už deset let. Ale řekni mi, že ses pořádně rozloučil. Řekni mi, že ses nad tím hrobečkem pomodlil. Prosím tě, řekni mi to."
-str. 232

Závěrem? Dcera sněhu je velice kvalitně napsaná i přeložená kniha, kterou můžu jenom doporučit. Čte se vážně příjemně a rychle, zároveň je emoční smrští a celkově přináší do knih, které jsem dosud četla (a věřte, že jsem různorodá, co se týče žánrů) něco úplně nového a krásného. Přesto bych ji doporučila jen určitému okruhu lidí, a to mladším romantičtějším duším, nebo alespoň trochu psychicky vyspělým lidem, protože jedině tak pochopíte celou krásu příběhu.

5 hvězdiček.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

12 komentárov:

  1. I když tohle není zrovna můj styl, po Tvé recenzi mám chuť si to přečíst. Jde vidět, že Tě kniha opravdu dostala. Moc hezky napsáno a rád bych věděl, jestli by u mně mohla vyvolat obdobné pocity. Nejspíš to budu muset vyzkoušet sám.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Určitě by sis ji přečíst měl. Tato kniha je jako Milénium, chytila mě tak, že ji doporučuji každému, ať už čte jaký žánr chce. Tak jsem zvědavá, jak na tebe bude působit, pokud se k ní dostaneš...

      Odstrániť
  2. Krásna recenzia. Vďaka nej mám stále väčšiiu chuť si knižku prečítať :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Děkuju :) Tak doufám, že se ti bude líbit...^^

      Odstrániť
  3. jeej, to vyzerá krásne 8)
    to by bolo pekné čítanie na Vianoce 8)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Jojo, takové krásně... tématické :)

      Odstrániť
  4. Tuhle knížku jsem asi úplně přehlédla a díky tobě teď už o ní vím. A také díky tobě vím, že si jí musím určitě přečíst, i když se obávám, že u mně to bude asi ještě větší zátah na emoce než u tebe.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. No, tak to ji asi celou probrečíš... Ale souhlasím, přečíst si ji prostě musíš, je to geniální příběh... nádherný a geniální :'(

      Odstrániť
  5. To znie úžasne.:) A veľmi pekne napísaná recenzia.

    OdpovedaťOdstrániť
  6. Sakra, to mi to ale trvalo, než jsem si tu recenzi přečetla. No nic... Sice neznám tu původní ruskou pohádku, ale jinou stejnou pohádku jo, a, no... Myslím, že na čtení takovejch věcí nemám tak docela povahu, takže tuhle knížku vážně radši vynechám...

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Jojo, zmiňovala ses, že na smutné věci nejsi. Já normálně taky ne, ale tohle... bylo nádherné. :')

      Odstrániť