9. 11. 2012

"Tak jsem asi trochu mimoň..."

Nápad na tento článek nosím v hlavě už pár dnů. Vlastně snad už delší dobu, ale do konkrétní podoby se mi jej podařilo dostat včera v noci... Jde o to, že pokud se pohybujete v knižním světě, možná jste si všimli nějaké změny. Já jsem sice stále ještě nováček, ale i tak to vidím zcela jasně a vidím i to, čím to bude pokračovat, pokud se nevzpamatujeme.

Co pamatuju (a zapátrala jsem i v historii), knižní bloggeři byli rodina, společenství pevně držící při sobě. Takové pocity jsem měla, když jsem poprvé (trochu nesměle) nakukovala na blog Abyss, nebo teď nedávno při čtení jedné staré diskuze. Tenkrát bylo jedno, jestli se vám kniha líbí nebo nelíbí, jestli přečtete za rok dvacet knih nebo sto třicet; váš názor byl prostě akceptovaný a na toto téma vznikaly debaty, které nekončily hádkou, ale tím, že v sobě bloggerky našly absolutní soulmates. 

Tohle byl jeden z důvodů, proč jsem sem chtěla patřit. Jenže idylka se hroutí před očima.

Ironické statusy na téma názory druhých (ať už na knihu, nebo jen tak), které většinou začínají "hrozně mě baví lidi, kteří říkají, že... a pak...". Válka dvou knihomolek, vedená přes GR a většinou přes stoupence té či oné strany. Stane se něco v knižním světě? Proč o tom nenapsat článek, podle kterého je strana, se kterou nesouhlasím, absolutně pitomá a pouze fňuká, aniž by zde byla jediná snaha podívat se na to i z té druhé strany mince. Útoky na lidi s jiným názorem. Kdokoli, kdo píše recenze pro nějaké nakladatelství, je neobjektivní. Když se v debatě podělím o to, jak rychle čtu, jsem nepřímo osočená, že přeskakuju stránky (ano, chápu, že se tomu těžko věří, ale existují i lidi, co přečtou knihu rychle i bez přeskakování).

Mizí nám z debat usměvaví smajlíci a převláda jízlivá ironie s cílem ublížit. Pomalu se rozpadáme na menší celky, stoupence té či oné strany, případně úzký kruh těch, co pomlouvají obě dvě. Bloggerky (i pánové, ať slečnám nekřivdím) se urážejí kvůli něčemu, co by se dřív vyřešilo s úsměvem.

Tímto článkem nechci rozviřovat vody ještě více, ale zkusit někoho přimět k zamyšlení. Vážně jsou žabomyší války nutné, vážně nedokážeme uznat názor druhých? Musí se ta komunita, která se budovala měsíce a měsíce, najednou rozpadnout? Je takový problém přijmout novou krev nebo odpustit staré křivdy? 

Necháme knihobloggerskou rodinu vymřít po stránkách? Vážně tohle chcete?

Ještě máme čas se vzchopit. Zatím se dokážeme jeden za druhého ještě postavit, až na těch pár rozhádaných jedinců. Možná to není úplně ideální období, ale zavedený systém stále funguje a komunita žije. Jenže je jen otázkou času, kdy bude potřeba jí zasadit poslední ránu z milosti... 

Já tu jsem vážně ráda. Jsem šťastná, že mám tu čest a patřím do této společnosti, že jste mě přijali a že jsem se sem dostala ještě za té ideální atmosféry. Nebojím se projevit názor, ale snažím se nebýt zlá a uznat i mínění druhých, jakkoli mě to stojí dost přemáhání. I tak mám ale pocit, že to není dost. A chápu, proč - sama to nezvládnu.

Tak co? Vzchopíme se, vrátíme sem pohodu, kdy se bloggeři znali, navštěvovali, povídali si na goodreads nebo jiných diskuzích, nebo necháme knižní svět upadnout, rozdělíme se na dva tábory a budeme válčit? Vím, že bloggerů přibývá, ale to není ten problém. Problém je jinde, problém je v nás. V tom, že se nedokážeme respektovat. Nebo možná už spíš nechceme...

Všichni jsme stejní, milujeme knihy, příběhy v nich vepsané a vůni stránek.

Neplatí, že všichni bloggeři jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Někdo má úspěšnější a navštěvovanější blog, jiný starší, jiný designově zajímavější, někdo je lepší recenzent, někdo píše bez chyb a někdo čte detektivky... ale všichni jsme knižní bloggeři. Komunita, rodina, skupina, společnost. Zatím stále ještě taková, na kterou můžeme být hrdí. Zatím...

Obrázky z weheartit.com

18 komentárov:

  1. 8) súhlasím 8) ja sa nezapájam do žiadnych hádok, také veci preskakujem a ani nečítam. Teda ak je už na toto nejaká téma, tak v komente akurát vyjadrím svoj názor, ale inak sa o to hlbšie nezaujímam, lebo sú to problémy niekoho iného. Ja si vediem blog, čítam ostatných blogerov, komentujem, kecám s nimi, s niektorými udržujem užší kamarátsky vzťah aj bez stretnutia... Mne to vyhouje tak, ako to je a čo si iní riešia, to je už ich vec 8)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Já je jen čtu, ale většinou se nezapojím, nechci být pak terčem veřejné nenávisti :D Jasně, taková zlatá střední cesta. To jen já do všeho rýpu :D

      Odstrániť
  2. Ja sa teda do týchto diskusii nezapájam, ani to veľmi nesledujem... A myslím, že je zbytočné riešiť to. Ale pekne napísané, to sa musí uznať.:D

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Děkuju :)
      Jak už jsem psala E_V_E, tak jsem holt jedinej cvok, no :D

      Odstrániť
  3. Mňa tie hádky z vačšej časti minuli, ale tiež ma mnohé veci zarazili a zarmútili. Jedny sa navážajú do druhých a určite to nerobí dobrotu :/ Keď milujeme to isté, mohli by sme opať byť na seba dobrí =) Ja verím že sa to napraví =)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Přesně tak :( No nic dobrého z toho neni a nebude :(( Mohli, ale... mě už víra poněkud opouští :/

      Odstrániť
  4. A kto sa to vlastne medzi sebou háda? ja na to stále neviem prísť a to sa o tom hovorí už takmer všade...

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Když mi na sebe necháš nějaký kontakt, tak ti to sladké tajemstv prozradím...

      Odstrániť
  5. Tak přesně nad tímhle tématem jsem nedávno též přemýšlela. A musím říct, že s tebou souhlasím. Když jsem loni v prosinci začala navštěvovat knižní blogy, byla jsem nadšená z toho, že jsem našla takovou fajn skupinu lidí, kteří mají knihy rádi stejně jako já. A navíc jsem si tenkrát žádných hádek nevšimla. A prostě mi tahle komunita přišla strašně v pohodě, milá... Teď si poslední dobou začínám některých těch hádek všímat a upřímně mě mrzí. Ale já se do nich zásadně nezapojuji a ani zapojovat nehodlám, pokud se to nebude týkat nějak mě osobně. Prostě mi to přijde hloupé a dětinské. A taky kvůli tomu si teď vždycky hezky rozmyslím jestli někam svůj názor napsat nebo ne, protože já vážně nestojím o to, aby mě někdo za můj názor hned seřval, fakt ne. :)

    No... Pevně doufám, že se to tu zase uklidní. Tak uvidíme. A snad se tu kvůli tvému článku nerozpoutá nějaká další nesmyslná hádka. ^^ :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Děkuju :)
      Přesně, přesně, přesně...

      Můžeme doufat, no... ale po půl roce žádné zlepšení nevidím :/

      Odstrániť
  6. Síce sa do toho väčšinou nezapájam, ale vidím, že sa to deje vo väčšine komunít. Príde mi, že sú ľudia zrazu nejakí mrzutí... Je to smutné.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Jo... je. A o to horší, že je to tak všude. Nechci vidět, jaké to tu bude za pět let... :/

      Odstrániť
  7. Já jsem si blog založila teprve nedávno, ale docela s tím vším bojuju. Vlastně docela neúspěšně, protože na mých stránkách toho člověk ani moc nenajde. Účet na Bloggeru jsem si založila především proto, že jsem chtěla sledovat ostatní blogy a strašně se mi líbila ta pospolitost, přesně jak píšeš. Ale potom jsem kolikrát viděla hádky na facebooku stylem "ta je namyšlena, taková a maková, ona řekla tohle a tamhleto", a najednou vlastně ani nevím, jestli byl dobrý nápad si blog založit, protože se nechci stát součástí něčeho, co mi připomíná vztahy na základce. Zaplať pánbůh za to, že se tu najedou někteří, kteří to vidí a jasně na to řeknou svůj názor, aneb super článek! :)

    OdpovedaťOdstrániť
  8. Já osobně vůbec nevím o čem pořád všichni mluví, nikdy jsem žádnou takovou hádku ani nezahlídla, vždycky o nich slyším až zpětně (asi je mi dobře v mém malinkém osamoceném koutku), ale i kdyby se tu mezi některými lidmi vedla třetí světová, tak mi na tom nepřijde nic zvláštního.
    Ze začátku to byla taková poklidná komunita, protože se jednalo o malou skupinku lidí, která se nazvájem prostě nemohla rozhádat, protože by se úplně rozpadla. Teď je nás už poměrně hodně, takže i když se s někým nepohodneš, máš pořád kam jít, najdeš si skupinku, se kterou názory sdílíš. Sice chápu, že bychom všichni mohli prostě jen zůstat tolerantní k názorům ostatních, ale tak to ve skutečném světě nefunguje a nepřijde mi realistické, doufat v něco podobného v komunitě lidí na internetu. Pořád jsme jedna velikánská rodina, ale i rodiny se někdy hádají. Toť můj názor.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Nechci říct, že by každý měl všechno odkývat, i když mu jiný blogger haní oblíbenou knihu, ani to, že spolu musíme vždycky souhlasit, dokonce ani to, že se nemáme absolutně vůbec hádat. Článkem jen konstatuju, že těch hádek je čímdál víc a jsou čímdál větší a horší a šílenější...

      Odstrániť
  9. Těžko říct. Nejsem tu snad ani týden a pořádně (i když se stydím) (ne, dobře nestydím) (jo, fajn, možná trošku :D) jsem nikdy ani knižní blogy neprolízala.
    Ale co se pohybuju v blogovém světě není to poprvé, co o něčem takovém slyším. Vždycky je to o tom stejným - malá komunita blogů, kteří přijdou s něčím jiným. Ostatním se to začne líbit a vznikne malá komunita, kde se mají všichni rádi. Komunita se rozlízá, rozlízá se kopírování a všichni tvrdí, že oni to měli první a že oni to od nich obšahli a tak dál a tak dál. Nakonec se z těch prvotních blogů vyšvihne pár blogů, kteří si myslí, že když byli první, tak mají právo rozkazovat. Vznikaj furt jenom hádky a nakonec se celá komunita rozpadne a začnou vznikat zase nový blogy zase s něčím jiným...

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Amen. Ta knižní se držela. Kupodivu. Ale už to padá... :/

      Odstrániť