4. 12. 2012

N. Martin - Jak zabít milionáře (#1)

Kniha: Jak zabít milionáře (Nancy Martin)
Originální název: How To Murder a Millionaire
Série: Nora Blackbird (#1) | Blackbird sisters mystery (#1)
Nakladatelství: Fragment, překlad R. Bičíková
Vydání: 2012 | hardback + přebal | 200 stran

Anotace: Mladá ctižádostivá novinářka Nora Blackbirdová patří do filadelfské smetánky. Ve "vyšší" třídě však není všechno tak skvělé, jak se na první pohled může zdát. Nora splácí dluhy, které jí zanechali rodiče, a navíc objeví během jednoho večírku tělo zavražděného miliardáře, sběratele umění a starého rodinného přítele. Rozhodne se, že za každou cenu zjistí, kdo je vrah. Podaří se Noře odhalit pravdu? Co skrývá údajný mafián Michael, který se snaží Noru získat?

Nora Blackbirdová patřila k lidem z bohaté rodiny, kteří nemusí hnout ani prstem. To se však změnilo - rodiče jí zanechali nemalý dluh. Nora proto dělá co může, aby jej splatila - vzdává se části svého luxusního života, slastného nicnedělání a pěti akrů zděděné farmy, s čímž (zejména s poslední položkou na seznamu) její sestry tak úplně nesouhlasí. A právě díky jejím sestrám, Libby a Emmě, farmě, a její nové práci novinářky objeví tělo Roryho Pendergasta, sběratele umění... a tím se rozjíždí šílený a nezastavitelný kolotoč událostí.

 "Je tu všechno v pořádku?"
"Ano." Byla jsem ráda, že se mi netřese hlas, i když jediné, co jsem právě teď chtěla udělat, bylo s křikem utéct do noci.
"Ne, není to v pořádku! Tahle ženská si myslí, že oblafne muzem Reese-Goldman!"
"Dá se to léčit penicilinem?" zeptal se Abruzzo klidně.
-str. 116

Hned na začátek bych řekla, abyste nečekali seriózní detektivku a la Jeffery Deaver (nebo jakýkoli jiný autor detektivních příběhů) plnou napětí. Jak zabít milionáře je totiž oddechové čtení se spoustou vtipných scén a detektivními prvky, které máte (podle rychlosti, jakou otáčíte stránky) přečtené za pár hodin.

Já se snažila nemít žádné předsudky ani očekávání, proto jsem knihu otevírala s myšlenkou 'uvidíme.' Prvních pár stran mě, upřímně, nějak nenadchlo. Řešili se Blackbirdovi a celkově bylo potřeba čtenáře uvést do děje. Já si ale v poslední době oblíbila spíš kniha začínající akcí. Proto jsem se bála, že mě kniha už nechytne.

Chytila. A to ve chvíli, kdy Nora vešla na večírek. Autorka se očividně na večírcích a společenských akcích vyskytuje docela často, protože je dokázala popsat s lehkostí, vtipně a věrohodně. Nerušeně jsem se smála... asi tak dvě stránky, jelikož zde nastává hlavní zápletka: vražda.

Moc ráda bych teď napsala, že se Nancy podařilo vnést do příběhnu i stejnou dávku detektivního pátrání, jako humoru, ale bohužel, nebylo by to úplně přesné. Tedy, ono se jí to sice podařilo - ale chvílemi to pátrání připomínalo hru na kočku s myší. Vím, že nemůžu srovnávat tento žánr s těmi detektivkami, kde se vyšetřuje sériový vrah, který nejlépe oběti před smrtí mučí, takže jsem byla ochotná odpustit drobné nepřesnosti - ale chvílemi to vyšetřování postrádalo logiku a to už jen tak přejít nedokážu.

Co ale naopak musím pochválit je fakt, že nepřesnosti zůstaly u toho, že jsem občas přemýšlela, proč tamta postava udělala tohleto a nevyklubaly se z toho velké logické díry - což se často stává. Jedna věc mi ale stále vězí v hlavě - jakou roli v příběhu měly některé z (občas dosti zvláštních) situací. Vypadalo to na nápady, které se daly využít k zamotání zápletky, ale poté si to autorka rozmyslela a zůstaly nevyužité.

Docela jsem se rozjela u vypočítávání věcí, co mi v příběhu vadily, takže tady je poslední z nich: ačkoliv je Nora docela rozumná (uvažuje, nemyslí si, že jako novinář je beztrestná a nesmrtelná, občas se chová jako mrcha, pokud jí to může prospět a bezhlavě se nezamilovává do každého chlapa, který projde okolo, naopak - její budoucí milenec si ji musí získat) a já si ji oblíbila, měla tendence občas udělat něco, co bylo jasnou blbostí a kdyby ve městě vážně řádil sériový vrah, už je po ní. Proto z ní i teď, po dočtení, mám rozporuplné pocity. Jako, večer někdo před bytem její sestry vyměňoval kola u auta - a když ráno byt opustila, tak tam ten někdo pořád vyměňoval kola u auta. A Noře to vůbec nepřišlo divné - přičemž jinak má normální, rozumné reakce.

Co se týče dalších postav, ty nebyly vykresleny vůbec špatně, ale žádná (krom Michaela Abruzza, dokonalého, správně drsného i galantního muže... o kterém si už přečtěte sami)  mi v hlavě nijak zvlášť neutkvěla, protože jsem přemýšlela jen nad Norou. Proto se dnes vyjádřím spíše obecně: byli lidé, kterým jsem fandile, lidé, které jsem podezřívala. Postavy, které mi sympatické byly, stejně tak postavy, které mi sympatické vůbec nebyly. Charaktery, o kterých byla radost číst a charaktery, které bych nejraději vyškrtla z celé knihy. Přesně jako v reálném životě, kde taky někoho máte rádi, někoho ne a někoho byste nejradši vyškrtli. Za to dávám autorce obrovské plus.

Abych to shrnula, velká dávka humoru a vtipných situací. V knize se dočkáme i nějakého toho napětí a hádání, kdo by mohl být vrah (další plus - já to neuhodla) a scén z 'běžného' života americké smetánky (protřepat, nemíchat). Jak zabít milionáře je skvělá zábava na jedno odpoledne, oddechové a vtipné čtení s nádhernou, jednoduchou i vkusnou obálkou a čtivým překladem.

3,5 hvězdičky s ohledem na mínusy, popsané výše. Protože ale tuto kategorii už nějakou dobu nevedeme, řadím knihu do tříhvězdičkové poličky.

Chtěla bych mnohokrát poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

2 komentáre:

  1. to nevyzerá zle, ale asi by som sa do toho moc nepustila.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Náhodou, bylo to docela fajn :) Ale to už je pak o vkusu^^

      Odstrániť