9. 3. 2013

Deklarace smrti (Deklarace, #1)

Autor: Gemma Maley
Originální název: The Declaration
Nakladatelství: Fragment, překlad M. Hordinová
Vydání: 2013, druhé vydání s novou obálkou | paperback | 255 stran

Oficiální anotace: Velká Británie, rok 2140.

Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán.
Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?


Lidé zjistili, jak dosáhnout nesmrtelnosti. Ovšem tento plán byl, jako spousta dalších věcí, trochu nedomyšlený...


Tak trochu jiná dystopie
Přiznejme si to, v dnešní době očekáváme od dystopií (krom děje v budoucnosti a nějakého toho nápadu) také tunu akce a napětí. A když tomu tak není, stěžujeme si. Gemma Maley je ovšem důkazem toho, že jde napsat čtivou knihu i bez neustálých přestřelek, bojů a revolucí. Nebo přece jen? Anna přece takovou malou revoluci vede. 

Anna je Přebytečná. Je vychovávána v Grange Hall, ústavu, kde se učí převážně ručním pracím a poslušnosti, což je eufemismus pro "vymývají jí mozek". Je na planetě navíc - ale pokud bude poslušná, má naději stát se hospodyní u nějakého Vyvoleného a prožít v-mezích-slušný život. Anna je na nejlepší cestě se takovou Přebytečnou stát - dokud do ústavu nepřivedou Petra. Přebytečného, který se snaží obrátit celý její pohled na svět úplně naruby...

A ta malá revoluce? Nejdrobnější potěšení, to, co každá dnešní dívka považuje za samozřejmost, některá až za vrchol trapnosti - vede si deníček. Do drobného, zdobeného sešitku, si může psát svoje názory, což je to, co v ní urputně potlačovali. Ovšem, i tahle radost je následována příšernými výčitkami svědomí.

Svět, ve kterém žít nechcete
Samotná myšlenka příběhu je... hrůzostrašná. Jste trestáni za něco, za co nemáte nejmenší zodpovědnost - že jste se odvážili narodit se rodičům, kteří už jedno dítě mají, nebo rodičům, kteří se nevzdali dlouhověkosti. To je zločin, co? A teď přijde pár lidí a oznámí vám, že "Teď vám ty děti zabijeme. Nebo je možná dáme do ústavu, když budou mít štěstí. A tam jim tak nádherně vymyjeme mozek, že vás budou nenávidět, muhehe."

Málo akce? No, možná...
Oni si ti recenzenti možná stěžují i oprávněně. První polovina knihy je totiž hodně o Anniných pocitech, o tom, jaký Grange Hall je a co z ní udělal. Postupně má čtenář příležitost sledovat i její proměnu, ovšem akcí se stále šetři. Deklarace totiž nabude rychlé tempo až někdy ve dvou třetinách knihy, ovšem dle mého stojí za to vytrvat.

Anyway, názoru, že je Anna pitomá, oponovat hodlám. Být taková hrdinka v jakékoli jiné knize za jiných okolností, nemilosrdně ji zkritizuju tak, že sama zaleze hluboko pod zem, protože je to mrcha a idiotka. Ovšem tady... 

Já to řeknu jinak. Kdybyste pocházeli, co já vím, z Německa, a dostali jste se do Grange Hall, který je pod vedením paní Pincetové, budete po třech letech ochotní připustit, že jste z Rakouska, po deseti z vás budou zapřísáhlí Norové a po patnácti budete, klečíc na hrachu v koutě, tvrdit, že "Na tom, odkud jsem, vůbec nezáleží, protože jsem přece pracovitá. A vůbec, kdo by se zajímal o někoho, kdo nemá žít?"

A líbilo se mi to vlastně?
Líbilo! Sledovat Anninu osobnost a proměnu bylo zajímavé, stejně tak jsem byla zvědavá na Petra. Také fakt, že je kniha vyprávěna hned z několika pohledů (ale er formou), je zajímavým zpestřením a vysvětluje spoustu pohnutek postav. A konec... dobře, přiznám to, jsem cíťa, konec mě dostal. I když bez posledních pěti stran by se obešel a bylo by to lepší (ale zase díky nim naznačuje druhý díl).

Co mi ovšem nesedělo bylo několik logických trhlinek a nesrovnalostí. Například nedostatek elektrické energie. Když už vědci vymysleli tu dlouhověkost, mohli by vyřešit i tenhle problémek. Nebo náboženství, které bylo v knize opomenuto úplně. Celkově mi kniha přišla v některých ohledech trochu nedomyšlená a svět nebyl úplně dotažený. Měl ale slušné základy, na kterých se dá dál stavět - a třeba to autorka vyřeší v pokračování. Deklarace smrti si u mě vysloužila krásné čtyři hvězdičky a moje doporučení :)

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete zakoupit zde.

5 komentárov:

  1. To je dosť dobré hodnotenie, vážne. Nečakala som to.
    *dlhé zamyslené* Hmmmm.

    Tá myšlienka je jednoducho taká zvrátená a nikto by ju nepripustil až je skvelá.
    A hej, chcem to už konečne prečítať.

    Už kvôli charakteru pani Pincentovej. :D
    (ja vždy tých sadistov, ahh)

    OdpovedaťOdstrániť
  2. Súhlasím 8) Pekná recenzia.
    Knižka sa mi veľmi páčila, má výborný nápad aj spracovanie 8)

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Veľmi by som si to už konečne chcela prečítať. To je asi všetko, čo môžem povedať. Aha, vlastne ešte niečo. Krásne recenzia. :)

    OdpovedaťOdstrániť
  4. Knížka se mi opravdu líbila, když jsem ji četla poprvé před několika lety, tak mě úplně pohltila. :) Moc pěkná recenze! :))

    OdpovedaťOdstrániť
  5. Túto knižku už mám dosť dlho na wishliste :) Zatiaľ som sa stretla len s jedným zlým hodnotením, ináč sa každému veľmi páčila :)

    OdpovedaťOdstrániť