2. 3. 2013

One bloger show - Annie

*vypochoduje na pódium v tmavomodrých šatách a čižmičkách na opätku potichu frflúc, že šaty neznáša a Anns za tento trend raz zabije* Ahojte! Možno ste trochu zmätení, prečo sa vám z tejto rubriky ozývam ja. No, má úspech, tak som sa votrela... Ale vážne. Píšem z postu moderátorky preto, že konečne došiel na psa mráz, teda, v tomto prípade skôr na istú blogerku. Skrátka, nastal čas vyspovedať samotnú Annie. (Zrejme viete, že tiež píše... Ak nie, vaša smola!)
No dosť bolo úvodných rečí, teraz už privítajte svoju zvyčajnú hostiteľku.:)


Zdravím, Anns. Tak čo, ako sa cítiš? Páči sa ti na opačnej strane barikády aka na mieste obete tejto show?
*Poposedne, upraví si šaty a bojuje přitom s touhou si popadesáté popotáhnout pásek na lodičce. Pak se statečně nadechne a uchopí mikrofon.*
Ahoj, Nellie. Cítím se, no... o dost nervózněji, než při točení dílů, kdy je jediným nebezpečím to, že po mě někdo ze zpovídaných něco hodí. Zvlášť, když vím, že teď můžu veškerý zájem o mě a moji tvorbu jedinou větou zahrabat hluboko pod zem, že. *smích*
Ale ne, zatím je to fajn, jen mi schází moderátorská šatna (mimochodem doufám, že ty tvoje krámy tam dlouho nezůstanou). A za šaty není zač ;)


Vieš, aké ťažké bolo nájsť na tie moje "krámy" vôbec nejaké miesto? A skús si nájsť lepšiu upratovačku... alebo používaj smetný kôš... Hm, to však akosi nie je pointou nášho rozhovoru, všakže. *zhlboka sa nadýchne* Tak nám skús niečo povedať o tom, ako si sa vlastne dostala k písaniu a koľko píšeš, skrátka také tie základné informácie, ktoré budú obsahom väčšiny rozhovorov, ak sa raz staneš spisovateľkou s vydanými knihami. Nemýlim sa totiž, keď tvrdím, že by si proti tejto možnosti neprotestovala alebo áno?
Moje show, moje šatna, můj nepořádek, moje krámy. Že se ti to nelíbí je tvůj problém, taky se na těch křeslech můžeme prohodit^^ A nepomlouvej uklízečku, ta za nic nemůže, to byl ten literárně-nutellový mejdan s Ali...
Uhh. Tak tohle zůstane ve fází zkoušení, hádám, protože psát jsem uměla dřív než mluvit... *vychutnává si údiv publika*
Tak dobře, teď kecám, to bylo čtení. Moje první literární pokusy se datují někdy do mých sedmi let, kdy jsem tvořila "knížky" - pár papírů slepených k sobě a popsaných písmem druháčka. Kupodivu to mělo i nějakou zápletku, i když to byly spíš pohádky plné zázraků, pokud si pamatuju správně. No, a už se to se mnou táhne pěkných pár let, i když v různých formách...
A vydání bych se určitě nebránila, spíš se bojím, že přede mnou jednou budou utíkat redaktoři *smích*. S hotovým dílem bych ovšem musela být (v rámci možností) naprosto spokojená a potom najít pořádný kus odvahy, abych rukopis někam poslala...


*obočie jej vyletí prudko hore* S tými redaktormi máš zrejme pravdu. Ale rozhodne by si si túto možnosť zaslúžila.
Každopádne, sústreďuješ sa skôr na kratšiu či dlhšie tvorbu? Prečo? Stavím sa, že máš aj nejaké svoje typické (zlo)zvyky pri písaní, tak sa o ne s nami podeľ.

*jako parodii na spolubloggerku udělá to samé a v obličeji se jí zračí otázka*
Děkuji, darling.
Ehm. Delší tvorba, tak tomu říkám. V praxi je to... krátké. Zatím. Protože krátké povídky, slohovky, drabble, fejetony a další útvary jsou sice dobré třeba na rozepsání nebo publikování na blogu, ale když už jednou za sto let dostanu (dle mého) geniální nápad, tak proč mu věnovat jen jednu, dvě stránky? Ještě by se cítil utlačovaně a chodil mě strašit!
Zlozvyky? Kdepak, já jsem dokonalá!
Dobře, dobře, nejsem. První zvyk... no, to je spíš můj problém, je ten, že si na psaní nedokážu udělat čas, nemůžu si dovolit vyhradit mu celé dopoledne i odpoledne a nedokážu mu obětovat veškeré všechno. Prostě už nemám iluze o životě a vím, že školou za mě nikdo neproleze. Dalším zlozvykem jsou neustálé korektury nedopsaného díla a s tím související přílišný perfekcionismus.


Áno, perfekcionizmus... *súcitne prikyvuje* Poznáme.
V poriadku, takže dlhšia tvorba. Mohla by si nám trochu priblížiť tvoj proces tvorby? Už si povedala, že sa neustále púšťaš do korektúr, ale čo plánovanie? Vieš dopredu, čo sa bude diať, máš nejaké súbory s opismi postáv alebo vymýšľaš za pochodu a improvizuješ?

No, nemyslím, že by to šlo takhle shrnout, protože každé dílo píšu úplně jinak, potřebuju k němu jiné podmínky a mám je jinak rozmyšlené a rozplánované...


Tak nastal čas presunúť sa z teoretickej roviny k samotným dielam! Viem, že máš sama rozpísané tri príbehy a na jednom spolupracuješ s Aliou... Vyber si teda na začiatok jeden z nich a trochu nám ho predstav.
Už jsem ti chtěla skočit do řeči a řvát, že čtyři, čtyři!, ale tou Aliou sis to vyžehlila.
Prvním rozepsaným dílkem, které začalo vznikat někdy v létě, je příběh o Lucile Newell aka Luce. Uvedla bych i název, ale neustále ho měním, takže... Jedná se o fantasy, odehrávající se v současnosti v Londýně, a celé se to tak nějak 'hemží nadpřirozenými potvarami', hlavně tedy těmi z podsvětí.
Hlavní hrdinka, mimochodem, není to teenagerka (!!!) žila vcelku obyčejný život, chvílemi nudný, chvílemi díky svému daru/prokletí zase značně šílený. Jenže najednou se, aniž by sama věděla jak, zaplete do něčeho, co naprosto přesahuje jak její schopnosti, tak její ochotu, a ona se z toho nejdřív snaží zase rychle vymotat. Přitom se ale spoléhá na nesmrtelné - a věřit zrovna jim se nevyplácí...


Aaaah, áno, Luce. Prvé, čo ma zaujíma - kde dočerta berieš inšpiráciu? Tým myslím inšpiráciu na vytvorenie tých nadprirodzených bytostí, ktoré v diele vystupujú a ktoré som dosiaľ nikde nevidela, *snaží sa nespoilerovať* inšpiráciu na celý dej... A hlavne, čo postavy? Luce je potreštená realistická sympaťáčka a Charlie, no... *mimovoľne sa vyškiera* Ako si sa dostala k nemu? Aký máš k svojim postavám vzťah? Hľadáš inšpiráciu v reálnom svete či dokonca u seba? Mimochodom viem, že existujú aj nejaké tie portréty postáv, nechcela by si sa podeliť?
No, jak jen to... všude? Kolikrát mě něco napadne i jen tak, třeba při učení se nebo při jídle, další inspirace se najde v knihách (prvotní nápad paradoxně vznikl při čtení Milénia, takže nekopíruju žádnou fantasy) a něco taky vymyslel můj šáhle-kreativní mozek. A děj? Můžu ti říct, že největší pokroky s dějovými linkami dělám v hodinách němčiny, a neptej se proč - sama nevím...
Vážně ji tak vidíš? To jsem ráda, taková by totiž měla být - ironická, trošku šílená, ale ne dokonalá ani otravná. A Charlie... no, stojím si za tím, že je to nejsladší chlap, kterýho jsem kdy napsala *smích* A nevím, prostě jsem prvně potřebovala někoho, do koho by Luc mohla vrazit. Pak někoho, kdo by s dějem trošičku zamíchal a potom nějakého sarkastu. A jednou večer, snad i proti mé vůli, se objevil Charlie.
Svoje postavy miluju! Uhm, jak koho. Každopádně, Luce & Charlie jsou skvělá dvojka, až mě mrzí to, co pro ně plánuju. A hodně jsem si taky oblíbila jednu z nejnovějších vedlejších postav, no ta se v příběhu ještě pořádně neobjevila.
Kdybych nehledala inspiraci v reálném světě, nemůže se na scéně objevit Alia (pořád ještě nevím, jak se mi tam vetřela). A vzhledem k tomu, že veškeré hlášky a hlody postavám vymýšlím já, troufám si říct, že do každé z nich jsem vložila kus sebe. Ještě, že mám hodně spletitou povahu *smích*

A k ilustracím, mimochodem naprosto úžasným, nevlastním autorská práva - ale vzhledem k tomu, že mi je kreslí moje nejdokonalejší a nejgeniálnější Aliuš, počítám s tím, že se časem objeví na psacím blogu, už mám i předběžné svolení. Hmmm, i když, vzhledem k té obrovské obrazovce za mými zády bych tu mohla nechat promítnout aspoň Luce, že?


Skvelé & vážne tak Luce vidím. :) Ak som to správne pochopila, v tomto prípade plánuješ za pochodu?
Čo sa týka ilustrácie, nechaj si to zatiaľ prejsť hlavou alebo sa telepaticky spoj s Aliou, ešte vždy môžeme Luce zaradiť ako čerešničku na záver programu.
Keď už spomínaš písací blog, mohla by si tu rovno prezradiť, s akým úmyslom si ho založila, kde ho čitatelia nájdu a kedy asi bude plne v prevádzke, nie?

Momentálně ne, momentálně totiž vlastním cca deset papírů (některé v elektronické, jiné v hmotné podobě) s poznámkami k ději a konec mám promyšlený dopodrobna. Ale jak znám ty mrchy postavy, stejně to dopadne podle jejich a ne podle mého *smích*

Tak Luce prý zveřejnit můžu. Bude ale chvíli trvat, než ji naši technici promítnou, předpokládám.

Doufala jsem, že když budu mít něco, kde bude viset, jak jsem daleko, donutí mě to víc psát, potom také v nějakou zpětnou vazbu - od bloggerů i od lidí, kteří mě vůbec neznají - a také jej chci rozjet, aby se o něm v době, kdy bude nějaké z děl dopsané a třeba i zveřejněné, trošku vědělo. V provozu je už nyní, ovšem informací ještě spousta chybí - musím si udělat čas a všechno doplnit, abych potom mohla přidávat jen aktuality a ukázky. Nejnovější spuštěným "projektem" je zveřejňování mého a Aliina díla, Fame Life. A abych nezapomněla, adresa je panencinopsani.blogspot.cz a můžu za ni poděkovat Míši* a našich debatách o mrkačkách a matrjoškách^^


Luce sa teda aktívne venuješ? To rada počujem. A aký očakávaš, že bude mať rozsah, ak sa ti príbeh úspešne podarí dokončiť? Je súčasťou série alebo sa jedná o stand-alone?
Snažím se na ní pracovat, ale momentálně jsem se zasekla, protože se snažím trochu přepracovat začátek. S odstupem času se mi nelíbí.
Plánuju tak 250 - 300 stran, to mi přijde jako optimální délka, abych ještě měla o čem psát. Pokračování je také v plánu, chci nechat trochu otevřený konec, ale co já vím - třeba bude mít o padesát stran víc na úkor druhého dílu, nebo jen krátký prequel/sequel/POV někoho jiného o třiceti stranách. A díly maximálně dva, pokud vůbec, nemám ráda příliš roztahané série, nehledě na to, že by mi pravděpodobně definitivně odešla inspirace nejpozději ve čtvrtině třetího dílu. Dvě části mi prostě přijdou optimální.


Hádam sa cez to čoskoro dostaneš a súhlasím, že dve časti sú fajn. *povzbudivo sa usmieva*
Čas sa však kráti, takže nám aspoň v skratke predstav aj ostatné príbehy – o aké žánre sa jedná, o čo vlastne pôjde... Tiež by ma zaujímalo, v akom štádiu sú práce na nich a aký je očakávaný rozsah?

Stejně nakonec budu ráda, když zvládnu jeden díl, však mě znáš *smích*
Panenka je contemporary, založené částečně na tom, co se běžně děje, částečně na mých zkušenostech. Bude to takové hodně... psychologické dílko. Nápad na ni vznikl při čtení Entangled od Cat Clarke. Očekávaný rozsah /stranově/... no, nemám páru, ale rozhodně to bude 'stand-alone'. A co se týče stadia práce, jsem na začátku.
Kapky života jsou... ne dystopií, ale pokusem o dystopii, řekla bych. Svět se neřítí někam do prčic po válce, nýbrž vlivem genetických mutací a absencí důležitých látek. Důsledkem je fakt, že lidstvo trpí anemií.
S tím by se dalo srovnat. Nějak.
Ovšem Lola, hlavní hrdinka, má poměrně vzácnou nemoc, která se k té anemii přidává. Ta nemoc se dá léčit. Sama o sobě. Jenže ve chvíli, kdy je kombinovaná s chudokrevností...
Lola potřebuje transplantaci, aby doktoři mohli zahájit léčbu. Ale transplantace jsou nelegální... City a hrdost jedné dívky v bitvě o život.
A o nějakých plánech, co se rozsahu týče, se tu vůbec nedá mluvit, jsem jen ráda, že mám aspoň základní linku děje.
FameLife potom píšeme s Ali a snad nebude vadit, když nebudu moc vysvětlovat, a raději tě odkážu na rubriku na psacím blogu, protože nechci nic naspoilerovat.


Nuž, na záver ešte také malé porovnania - ktorý príbeh sa ti píše najlepšie, najhoršie, najľahšie, najťažšie? V ktorom vidíš najväčšiu perspektívu? (Osobne tipujem Luce, ale chcem to počuť od teba.)
Nejlépe a nejhůř... No, myslím, že to závisí na momentální dávce inspirace a na tom, na jaký čas mám zrovna chuť *smích* - vzhledem k tomu, že Luce a FL jsou v minulém a Kapky s Panenkou v přítomném. (Proč jsem vlastně ještě nenapsala nic v budoucím?)
Můžu mít nalinkovaný děj až do konce knihy (viz Luce), ale pokud nemám nápad, jak zakončit konkrétní scénu a posunout se dál, tak jsem v tahu tak či tak. Posunuju se doslova po odstavcích, a i to mě stojí prokávované a pronadávané noci, protože prokrastinace je mrcha a s inspirací se poslední dobou nebavíme...
A největší perspektivu... já ti nevím. Kapky jsou dystopie, tedy něco, co je teď hodně žádané, Luce mi zase přijde nejpropracovanější. Panenka je něco úplně jiného, než co jsem kdy hodlala psát ale myslím, že pokud se mi ji podaří dopsat, tak bude mít čím zaujmout, a FameLife je prostě FameLife. Osobně si ale myslím, že v každém díle je kus ze mě, každé má jistou dávku originality a osobitosti a největší perspektivu bude mít nakonec to, co se mi prostě podaří dopsat *smích* Anebo tě můžu nakrmit kecy o tom, že nic, protože píšu česky a nikdy se mi prorazit nepodaří, protože jsme moc malá země (tenhle názor zastává spousta lidí, jak jsem si všimla)... jenže pochybuju, že tohle by někoho zajímalo, a navíc tomu sama nevěřím.


Veľmi pekne ďakujem za rozhovor a prajem veľa šťastia s budúcim písaním!:)

Vy si teraz ešte môžete vychutnať pohľad na exkluzívny portrét Luce od skvelej Alie a prečítať si o nič menej úžasnú ukážku tvorby práve talentovanej Annie, ktorú som dnes spovedala.
Tak si to patrične užite a ja si idem rýchlo vziať veci z moderátorskej šatne. Dúfam, že sa mi od tej nutelly nič nezašpinilo... *vražedné pohľady*


Luce (c) Alia


15 komentárov:

  1. A zase mě jak pomlouvaj! :'D
    Ale ne.. tak, víme, že Anns píše prostě super. :D A Charlieho s Luc hrozně žeru. :3 A vesměs se vždy těším, když něco napíše a dostau to z ní.^^

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Bez toho by to nešlo.:D
      Me too.^^

      Odstrániť
    2. To víš... :D To se stává, Als, nebuď smutná :D
      Děkujuuuu~

      Odstrániť
  2. Hezký rozhovor :) A ty ukázky vypadají velmi dobře!

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Vy jste se hledali až jste se našli :D

    OdpovedaťOdstrániť
  4. Je zajímavé tě vidět v roli oběti. :D :D

    OdpovedaťOdstrániť
  5. Já taky překvapeně koukala, když jsem se v ní našla... :D

    OdpovedaťOdstrániť
  6. Zaujímavé, ale ja si neviem predstaviť, že by som mala rozpísaných toľko vecí. Asi by sa mi to plietlo, a keďže mám dosť zložitý príbeh, niekoľko ďalších by ma určite pripravilo o rozum.
    Poznám viac ľudí, ktorí píšu minimálne tri príbehy naraz, ale zatiaľ nikto z nich nič nedopísal (a som zvedavá, či to aj dopíšu), je to podľa mňa príliš veľká záťaž. Je lepšie zamerať všetky sily iba na jedno a to sa potom podľa mňa odrazí aj na výsledku.
    Ale napriek tomu, držím palce. Tie tvoje vyzerajú dosť zaujímavo, tak hádam sa raz niečoho dočkám.
    K tomu času: Podľa mňa najhoršie je dokopať sa k písaniu, ale potom, keď sa to už rozbehne, ide to pekne ďalej. Bohužiaľ, u mňa je to väčšinou tak, že namiesto učenia radšej píšem a potom sa na druhý deň učím cez prestávky, aby som to dobehla( prekvapivo, zatiaľ mi to funguje) :D
    A ak ide o opravovanie, si asi prvá osoba, čo to spomenula. Kamoška vždy vraví, že už mi z toho editovania preskakuje, lebo ja to tiež dookola prepisujem. Proste sa mi to nezdá dosť dobré. Mala som 600 strán príbehu, ale potom som si povedala, že to je na nič a začala som znovu - tento raz som to musela rozdeliť na dve časti a výsledok vyzerá úplne inak. No stále sa vraciam na začiatok, vždy sa tam objaví niečo, čo mi nesedí a potom nájdem ďalšie veci, ktoré chcem prepísať. To je asi moja večná chyba, zrejme preto mi to trvá už dva a pol roka. Ale myslím si, že ak chce mať niekto niečo dobre napísané, čas nehrá veľkú rolu.

    Konečne som sa dostala na koniec mojich táranín :D a ešte raz veľmi chválim rubriku. Je skvelá a som veľmi rada, že niekto sa takto zameriava aj na písanie bloggerov. Mnohí z nich píšu a nikto o tom nevie, čo je podľa mňa veľká škoda.
    Už som veľmi zvedavá na ďalšieho autora :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. No, já jsem hrozně multifunkční... a do těch příběhů jsem občas sama zamotaná, jenže když dostanu pár nápadů a ony se mi v hlavě propojí, nějak to musí ven :) A taky si nedokážu představit, že bych byla fixovaná jen na jedno dílo, protože někdy mám náladu na temnou Panenku, jindy na ironickou & sarkastickou Luce :)

      No, já jsem ještě k tomu posedlá těmi opravami, detaily a přepisováním, což mi hodně komplikuje život :D ale věřím si, že o prázdninách (letních) zvládnu zase pořádně psát...

      Moc děkuju :)

      Přesně... jenže já bohužel ještě dělím pozornost mezi blog a svůj pseudovztah, a bohužel na druhou cítím nějakou tu zodpovědnost k učení, takže najít si pořádně čas a vychytat správnou náladu je taky těžké...

      Wow, další cvok jako já? Nemyslela jsem si, že ještě někdo takový existuje. Jo, to znám. Potom píšu, píšu, píšu, je toho málo a píšu už dlouho, ale prostě, když se mi nelíbí začátek, tak to nejde dál...

      Náhodou, tvůj komentář mě zabavil :) A já ještě jednou moc děkuju a rudnu. A časem si snad vyzpovídám i tebe - jak si tedy najdu chvilku na čtení děl jiných českých a slovenských autorů :)

      Odstrániť
    2. Čo ja viem, ja som sa na to nikdy nepozerala tak, že na čo mám náladu. Fakt si to neviem predstaviť. :D :D Ja som sa vždy sústredila iba na to, čo som práve písala. Ale tak možno je to preto, že ja chcem mať vždy veľmi zložitú zápletku a potom sa v tom už tak motám, že ju stále musím vylepšovať a všetko prepisovať a na nič iné mi veľmi nezostáva čas, lebo v tomto príbehu sa chcem pohnúť ďalej. Tie hnusné nápady chcú z hlavy von a niekedy je fakt na nič, ak musím namiesto toho prepisovať začiatok a nie písať to, o čom práve uvažujem. Je to frustrujúce.
      Keby som mala rozdeliť myseľ medzi viaceré príbehy, asi mi vážne praskne.
      O blogu ani nehovorím. Keď som až príliš zahĺbená do príbehu a stále niečo prepisujem a dokončujem, článok na blog ani neviem napísať, lebo rozmýšľam nad príbehom.

      Ja som tiež rozhodne členom cvokhousu. Tie neustále opravy mi lezú na nervy a vždy mám pocit, že je to iba horšie a horšie. Ale neviem si pomôcť a musím stále opravovať :D
      To je už skoro ako choroba, minule sa mi o tom ešte aj snívalo :D

      Odstrániť
    3. No, tak já jsem asi cvok nebo co :D Ale fakt je, že v posledních pár (tý)dnech, kdy mám šílenou depresi a nevymyslím ani blbej vtip, by mi šiblo, být odkázaná jen na ty veselejší díla, to bych vůbec nepsala. Ale depresivní Panenka jde sama.
      Já se spíš soustředím na budování charakterů a držím se zásady "zápletka klidně spletitá, ale pořád taková, aby ji čtenář pochopil". A kolikrát je to úplně hrozně stupidní věc, jen zaobalená tak, že vypadá hrozně důmyslně a postava jako génius v momentě, kdy všechno vyřeší :D
      Ano, nápady. Třeba v momentě, kdy jsem si usmyslela, že hlavní hrdinka bude toto a ne tamhleto a kvůli tomu musela na dvaceti místech předělávat to, co jsem napsala předtím... fuj :D
      No, přesně proto používám důmyslný systém poznámkových lístečků, které pořád ztrácím :)

      Já většinou mezi psaním zvládám i blog, ale pak dostanu depku, burnout syndrom, a končí to megálním tichem z mé strany, však vidíš.

      To chce prostě ten začátek někam zamknout a ani omylem neotvírat :D
      Až tak? :D Wow... :D

      Odstrániť