26. 6. 2013

O jedné větší pauze...

Oh. Bože můj. Dobže, jsem asi přehnaně dramatická, ale nesnáším vysvětlování, do toho mi padá hlava na klávesnici a venku je tak ošklivo, že se mi chce vlézt do knihovničky s hrnkem horký čokolády. Taky mám dojem, že bych se místo vypisování článku měla starat spíš o to, jak přetransformovat český koruny do €ček... no nic, to je jedno. K věci. 

Pokud jste si nevšimli, že z blogu víceméně zmizela jedna adminka, tak vás nepotěším: jste asi slepí. Moje oficiálně neoficiální dlouhá a podivná pauza má ovšem vysvětlení. Které se vám teď, ehm, pokusím předestřít. Ale prvně řeknu jednu věc: Omlouvám se, lidi. Trochu mi to přerostlo přes hlavu. Všechno.

Božemůjbožemůjbožemůjtohlejetakdivný...


Oh well. Nebudu to prostě jen shazovat na školu a nedostatek času, ne, to by bylo nefér. Škola za to totiž... nebudu říkat, že nemůžu. Ale nemá na tom největší část viny. 

Budu stručná. Začalo to velkou vytížeností, nedostatkem času, stresem... asi to všichni znáte. Jenže tohle období po nějaké době... no neskončilo a hádám, že až do maturity pořádně neskončí, ale usměrnilo se do rozumných mezí a já byla připravená zase psát. A tehdy se to na mě začalo všechno sypat.

Dost šílené osobní problémy, ne zrovna růžová situace doma, spousta věcí, co potřebovala řešení a já z toho měla hlavu jako balon. Času kolikrát taky nebylo nazbyt, ale ten bych si dokázala udělat. Jen pro mě všechno nějak ztratilo smysl. Nedokázala jsem psát; s recenzí, kterou mám normálně za hodinku a něco, jsem se patlala celý víkend a stejně jsem nebyla spokojená. Jen velmi málo knížek mě u čtení udrželo a některé žánry jsem si úplně zprotivila. Ač jsem se snažila a snažila, prostě to nešlo... A postupně mě opouštěla i vůle a nápady.

Nebudu lhát. Ono to teď není lepší a nějakou dobu ještě nebude, ale já mám Bookland vážně ráda a nechci jej nechat upadnout. Chci s tím zkusit něco udělat a prázdniny jsou ideální příležitost. S trochou štěstí bude venku i trochu normální počasí a já budu mít trochu víc vůle a chuti do psaní :) A s pořádnou kupou štěstí bych mohla mít fajn prázdniny, ale... to už chci zase moc. Každopádně jsem chtěla říct, že i když to bude těžký, pokusím se vrátit. Aspoň... nějak. A budu potřebovat vaši plnou podporu. Kdo se hlásí? :)

Taky bych chtěla takhle veřejně poděkovat Neliss za to, že přispívala... Za její chápavost, za to, že mě a nezabila, protože to se mnou muselo být vážně těžký.... a vůbec za všechno. Děkuju, zlato! :) A samozřejmě děkuju i vám, všem čtenářům, co si pamatují, že existuje nějaká Annie, a co si na mě třeba vzpomněli nebo mě vyslechli. Moc to pro mě znamená.

Vaše ztracená Anns.

6 komentárov:

  1. Chápu, taky sem si párkrát zažila...
    No, přeji ti, ať se všechno zlepší snad co nejdřív. Myslím, že podpory od čtenářů se ti dostane. :-) To se zvládne. ;-)

    OdpovedaťOdstrániť
  2. Držím palce, Anns. Taky mě občas takovéhle stavy přepadají, loni v létě to bylo tragické, taky bylo mizerné počasí - to člověku vážně nepřidá.
    S tím čtením; zkoušelas si znovu přečíst nějakého svého oblíbence? Třeba to zlomíš...
    No, každopádně držím palce, ať se všechno co nejlépe a nejdříve vyřeší, ať se nám zase vrátíš :)

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Víš, že moji podporu rozhodně máš. ;) Já to chápu, každej má čas od času ne den blbec, ale období blbec, a Murphyho zákony jsou holt nadmíru spolehlivý. Budu ti držet palce, ať se to srovná co možná nejdřív... ;)

    OdpovedaťOdstrániť
  4. Život je občas prostě svině. Pokud to nejde, nelámej to přes koleno, hlavně ať si to urovnáš (v srdci, v hlavě, doma, venku,... prostě všude, kde je to porouchané). Drž se. :-)

    OdpovedaťOdstrániť
  5. V prvom rade sa daj do poriadku, aby si sa nám mohla vrátiť opäť v pohode a so super článkami a recenziami :)
    Tieto stavy chápem, u mňa vyzeralo všetko podobne, keď som mala depresie. Nič ma nebavilo, nedočítala som žiadnu knihu, písať sa mi nechcelo už vôbec a boli Vianoce, ak sa niekomu podarilo vytiahnuť ma z izby. Väčšinou som iba spala alebo počúvala hudbu.
    Ale teraz sa už snažím brať problémy v živote menej... hm... tragicky(?) a radšej si len poviem, že to tak asi malo byť.

    OdpovedaťOdstrániť
  6. Ach, Anns, absolútne nemáš za čo, hlavne sa drž.<3 A dúfam, že načerpáš energiu a vrátiš sa.:)

    OdpovedaťOdstrániť